Od roku 1564 do 1627 byl hlavní kostel sv. Mikuláše evangelický. Protireformace, velice tvrdě prosazovaná císařem Ferdinandem II., začala ve městě již v roce 1626.Chebští měšťané houfně opouštěli vlast, když nechtěli zradit svou víru. V roce 1627 byl tedy Cheb znovu katolický.

V době osvícenství si císařovna Marie Terezie a císař Josef II. předsevzali zásadní změny. Jelikož protestantismus nebyl v císařství zcela vymýcen (například v Aši a v Plesné přežíval), snažil se Josef II. o odstranění diskriminace druhé křesťanské víry. Proto vydal v roce 1781 Toleranční patent, který obsahoval trpění evangelické víry vedle katolické.

Ve 2. polovině 19. století. přiváděly rostoucí průmyslové podniky, také saská a bavorská dráha, do Chebu odborníky, dělníky a úředníky ze Saska a Horních Frank, kteří byli převážně evangelíky. V Chebu však nebyl žádný evangelický sbor. Proto navštěvovali protestanté bohoslužby v Schirndingu, Schönbergu, Aši a v Plesné. (Sbor v Plesné byl první diasporní sbor, podporovaný Gustav-Adolfským spolkem, založeným v roce 1832).

Když byl roku 1855 založen sbor ve Waldsassen, hledali tam chebští evangelíci duchovní zaopatření. Od roku 1859 obstarával tuto čestnou službu (bez příplatku) nově ustanovený vikář Adam Marian Ithamar Koch, narozený 11. března 1834 jako syn učitele ve Sv. Johannis u Bayreuthu.

Poté, co byla evangelická víra v Rakousko-Uhersku 80 let pouze trpěná, poskytl císař Franz Josef I. protestantským patentem z 8. dubna 1861 evangelíkům úplnou rovnoprávnost s katolictvím.

22. června 1861 podali chebští evangelíci žádost na k.u.k. vrchní církevní radu ve Vídni, aby vikář Koch z Waldsassen mohl konat bohoslužby v pronajaté modlitebně v Chebu. Tuto žádost vrchní církevní rada 27. září 1861 zamítla s odůvodněním, že evangelíci z Chebu a okolí jsou přifařeni do Plesné. Tamní farář prý své povinnosti nezanedbává a výkon duchovních funkcí cizinci je zakázaný. Pokud by ovšem evangeličtí křesťané v Chebu chtěli založit vlastní sbor, nebude proti tomu námitek.

17. listopadu 1861 chebský výbor vyjádřil ve své odpovědi vrchní církevní radě svou nevědomost o příslušnosti k Plesné, neboť tamější farář se o chebské evangelíky nestaral a počítalo se s výkonem veřejné duchovní správy vrchního faráře Södela z Aše. Dále vyjádřil výbor své potěšení nad povolením založit vlastní sbor. Poukázal také na finanční situaci pouhých 130 členů, kteří mohli přinést nanejvýš 560 zlatých, což bylo k založení sboru příliš málo.

Věci se ujal Gustav-Adolfův spolek a garantoval potřebnou sumu peněz, takže o rok později, 11. listopadu 1862, mohl v Chebu vzniknout samostatný evangelický sbor augsburského vyznání (a.v.). Měl 197 členů. Do jeho působnosti patřily celé tehdejší soudní okresy Cheb, Planá, Teplá, Tachov a velká část sokolovského okresu.

15. března 1863 zvolilo těchto 197 členů sboru Adama Mariana Kocha, vikáře z Waldsassen, za svého faráře, který byl 13. září téhož roku instalován. Jako modlitebna sloužil téhož dne vysvěcený sál, pronajatý v soudní budově.

Hned v prvním roce své existence dostal sbor první dar, a to talíř na hostii s nápisem: „1. Korint. 10, 16. Brémský ženský spolek Gustav-Adolfova spolku protestantskému sboru v Chebu 1863“. Protože sbor neměl v modlitebně křtitelnici, věnoval mu v roce 1864 norimberský Svaz žen a dívek křestní nádobí (křtitelnici a konvičku). (Konvička, používaná dodnes českým sborem při křtu, je pravděpodobně část tohoto daru. Patrně k němu patří i zachovalá křtitelnice, jejíž okraj zdobí nápis: „Wer das Himmelreich nicht empfaehet als ein Kindlein, wird nicht hineinkommen. Marc. 10, 15“ = „Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde. Marek 10, 15“).

Roku 1865 bla postavena fara, sloužící také jako škola, a to podle plánu architekta Východní dráhy H. v. Hügela z Mnichova, poté, co v prosince 1864 se staršovstvo jednohlasně usneslo, že dříve než kostel postaví školu.

Poté pokračovalo čilé staršovstvo plynule se stavbou kostela. Například po audienci u pruského krále, který právě dlel v Karlových Varech, proběhly sbírky na stavbu chebského kostela v Braniborsku, Sasku a v Berlíně.

Sbírky v Sasku a Braniborsku vynesly 18.996 fl. (zlatých), sbírka v Bavorsku poskytla 4.543 fl. Knížectví Sachsen-Altenburg přispělo 332 tolary a díky dalším darům byla na začátku roku 1869 ve sborové pokladně částka 32.013 fl.

Kvůli obnovení provozu soudu se v modlitebně v soudní budově konala 23. srpna 1868 poslední bohoslužba. Hned o týden později, 30. srpna 1868, byla vysvěcena modlitebna v novém domě v Opitzově ulici (dnes Sládkově), kterou dal k dispozici za symbolický nájem Johann Gottfried Opitz z Plavna. Sbor se mezitím rozrostl na 470 členů.

Ještě v prosinci 1868 byly chebskému staviteli Adamu Haberzettelovi předány plány berlínského architekta Hermanna van der Hude a královského bavorského státního inspektora Müllera z Wunsiedelu, aby mohl vyhotovit detailní plány. Poté přijalo sborové shromáždění 7. února 1869 konečné rozhodnutí o stavbě kostela. Obzvláště pozoruhodné je, že chebský katolík Anton Loimann koupil stavební parcelu staré střelnice před Horní branou a věnoval ji evangelickému sboru. Tak spolu s dalšími třemi katolíky z Chebu a okolí sboru velice pomohl.

Jakmile skončila zima, byl ve středu 21. dubna v šest hodina ráno proveden první výkop a od pondělí 3. května se začaly pokládat základy.

Ve čtvrtek dne 10. června 1869 se v 15 hodin konalo položení základního kamene. Staveniště bylo ozdobeno prapory, břízkami, věnci a girlandami. Těsně před slavností byla za účasti staršovstva a stavebního výboru uložena zakládací listina s obvyklými doplňky v pouzdru ze silného cínového plechu a zazděna do otvoru v základním kameni, který se nachází v jižním pilíři věže.

Slavnosti se zúčastnili: čelní představitelé císařsko-královských a městských úřadů a korporací, velitelé k.k. vojenských a měšťanských střeleckých útvarů, starosta Františkových Lázní a představitelé královských drah saské a bavorské a celních úřadů z Chebu, Františkových Lázní a Vojtanova.

Pět evangelických farářů z českého vnitrozemí, z Bavorska a Saska provázelo faráře Kocha ke staveništi. Této důležité události se kromě členů evangelického sboru zúčastnili četní obyvatelé Chebu a mnoho lázeňských hostů z Františkových Lázní.

Po dvou letech byla stavba dokončena a 5. října 1871 byl kostel slavnostně vysvěcen.

PhDr. Pavel Šebesta