Milé Sestry, milí Bratří,
Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tuto větu umí z paměti snad každý z nás. Slýcháme ji každé Vánoce znovu a znovu. A možná si při ní uvědomíme, že se od dob narození Ježíše zas tolik nezměnilo. Císař Augustus vyhlásil census, aby se nikdo nemohl vyhnout placení daní. Josef a Marie to měli těžší než my dnes. Museli se vydat do Josefova rodného města, do Betléma. Museli urazit dobře 100 km. Na cestách byl určitě velký provoz – asi jako na našich dálnicích před Vánocemi. Dobře, auta neměli, ale zato měli kvalitní kameny dlážděné silnice. Stavěly se z těch daní – stejně jako akvadukty a platila se z nic i celá státní infrastruktura zajišťující mír v zemi.
Celá cesta do Betléma musela být pro Josefa s Marií těsně před porodem velice náročná a provázená každodenním stresem. Dojdou tam, než se dítě narodí? Stihnout to? Podařilo se! Dokázali dojít až do Betléma! Tím ale stres neskončil. Ukázalo se, že najít ubytování nebude vůbec snadné. Město bylo přeplněno lidmi, kteří tam museli dorazit ze stejného důvodu jako oni. Hotely a ubytovny praskaly ve švech. U příbuzných bylo také plno. Kam teď?
Opravdu se toho za 2 000 let moc nezměnilo. I my musíme vypisovat daňová přiznání, platit zdravotní a sociální pojištění, přehlašovat si trvalé bydliště. Leccos z toho řešíme i před Vánocemi mraky. K tomu celý Advent sháníme doháníme v práci, co jsme za celý rok nestihli, sháníme dárky pro své příbuzné a přátele, píšeme dopisy, maily a pohlednice a snažíme se, aby bylo doma uklizeno jako nikdy. Všechno přeci musí být dokonalé. Pak přijdou i ty radostné Vánoce. Všude jenom shon a stres – pro nic jiného se nenajde v plánovacím kalendáři ani místečko. Pořád jenom práce a práce. Najednou není čas ani nablízké. Najednou není čas ani na Boha. Pořád něco děláme a večer padneme únavou. Sama jsem si to uprostřed adventu uvědomila, že to tak mám. Ještě toho musím tolik zvládnout. Musím, musím, musím. Pak sednu a spím. Najednou tam nebyl čas pro Boha. Najednou tam nebyl čas na čtení z Písma a na rozhovor s Ním.
A vlastně něco podobného se stalo i ve chvíli, kdy Josef s těhotnou Marií přišli do Betléma. Všechno se točilo kolem sčítání lidu, kolem ubytovávání přišedších, jejich stravování. Pro nic jiného tam nebylo místo. Nebylo tam místo pro přicházejícího Boha. Ten byl odsunut kamsi do chléva. V tu chvíli nebyl potřeba. Dopadl pomalu jako věci, které my už nepotřebujeme a odkládáme do garáže, do sklepa nebo na půdu. Ale Bůh se nedal tím odmítnutím zastrašit. Neřekl si: No, když jsem podle vás nepotřebný, když vás nezajímám, tak já jdu tedy pryč. Dělejte si, co chcete! Jste nenapravitelní. Já radši zůstanu tam, kde jsem. Ne. On to nezabalil. On nám daroval Svého syna. Tak moc nás miloval a miluje, že se spokojil i s tím chlévem. Že se spokojil s tím že se nekonala kolem narození Spasitele žádná sláva, že Jeho narození nevyhlašovali heroldi s bubny a trumpetami. Spokojil se s pastýři jako posly, kteří přinesli lidem tu radostnou zvěst, že se narodil Kristus.
V Betlémě nepočítali s narozením Spasitele. Zajímalo je jenom císařem Augustem vyhlášené sčítání lidu. Počítáme my dnes s Bohem ve svých životech? Máme prostor a čas pro Boha? Vánoční evangelium před nás tuto otázku staví v její plné nahotě. Je pro nás kompasem, který ukazuje k Bohu, který nám ukazuje ten správný směr. V minulých týdnech jsme povětšinou prožili spoustu předvánočního stresu. Byli jsme ponořeni v práci. Uklízeli jsme, jakoby platil ten kreslený vtip, kde Ježíš říká: Hlavně abyste na moje narozeniny měli umytá okna! Hlavu jsme měli plnou starostí, takže nezbýval čas a místo na nic jiného. Nezbýval čas a místo na to podstatné.
Sama pro sebe a pro nás všechny nacházím ve vánočním evangeliu varování, abych se nenechala strhnout tím, co se děje kolem mě. Abych nezapomněla na to podstatné. Vánoce nejsou jen o práci, úklidu, nakupování a výzdobě. O Vánocích nám Bůh zvěstuje, že se v příchodu Jeho Syna narodil Spasitel. Skrze Něj nám lidem Bůh dává pravý pokoj, který můžeme přijmout, zažít, těšit se z něj a žít v něm zde na zemi. A my Ježíše a pokoj, který nám přináší, můžeme přijmout, můžeme prosit za odpuštění, že se chováme pokrytecky a myslíme si, kdovíjak nejsme dobří. Tak vypadá jeho milosrdenství. A pak už nezbývá než jenom chválit Boha a radovat se z poselství andělů o narození Spasitele. Amen.