Mt 4,1-11

Neuveď nás v pokušení. Tak se společně modlíme každou neděli. Pokušení? Co je to? Rozhodně zde není řeč o čokoládě a zákuscích. To jsme si tam dosadili až v posledních letech. Ježíš stojí ještě na začátku své kariéry. Nedávno jej Jan Křtitel v Jordánu pokřtil. Hlas z nebe říkal: Toto je můj milovaný syn. A než se stihne rozkoukat, uvědomit si, co to znamená, už před ním stojí první velká zkouška. Duch jej vyvádí do pouště. Jaký duch ho to tam vede? Je to Duch svatý? Nebo nějaký jiný Duch? V Antice lidé věřili, že všude kolem jich je mnoho dobrých i zlých duchů. Vždyť i Ježíš bude později vyhánět démony.

Teď jej do pouště vede očividně Duch svatý. Vede jej tam, aby byl pokoušen od ďábla. Bůh už takto zkoušel Abrahama. Měl obětovat svého jedniného syna. Až v posledním okamžiku Bůh poslal anděla, aby Abrahamovu ruku zastavil. Zkoušel tak i Joba. Tomu Satan sebral veškerý majetek. Jeho žena i synové zemřeli. Job sám těžce onemocněl. Přesto všechno však neztratil víru a důvěru v Boha. Zkoušel tak i jiné. A teď je na řadě Ježíš. Ďábel jej bude pokoušet. Ďábel, Satan, Lucifer, Pokušitel – ať už jej nazveme jakkoli, je to stále ten jeden. Není roven Bohu. Je to jenom padlý anděl. Kdysi patřil k Božímu dvoru. Jeho moc není rovna Božské moci. Sahá jenom tam, kam mu Bůh dovolí. Odsud posud.

Duch svatý vede Ježíše do pouště. Tam je těžké přežít. I ti, kteří se v ní vyznali, žili jen na jejím okraji. Netroufali si moc hluboko do pouště. Moc dobře věděli, že tam jsou hadi a štíři. Že tam číhá nebezpečí. Že tam jde o život. Šli jenom tam, kde věděli, že je voda, že tam roste něco k jídlu. Dál ani omylem. A teď kamsi hluboko do pouště vede Ježíše Duch svatý. Ježíš se má připravit na svůj úkol. Bude hladovět. Bude tam sám se svými myšlenkami a fantaziemi, se svými vnitřními boji. Bude si to muset o samotě promodlit. Stojí před ním dlouhých 40 dní. Budou stejně nekonečné jako ty, kterými si prošli Mojžíš nebo Eliáš. Budou stejně nekonečné jako 40 let bloudění Izraelců na pouští. 40 let vládl i král David. Čas v poušti je zároveň mesiášský čas. Po něm přijde záchrana.

Doba plyne. Čas se naplnil. Tu přichází pokušitel. Chová se jako mazaný porace, který dokáže prodat i svou matku. Jako vtíravý obchodník, který nakonec každému vnutí smlouvu. Už jen podpis a je to. Má v rukávu hned tři plány, jak Ježíše zpracovat. Nejprve zpochybňuje jeho identitu: Ty že jsi Syn Boží? Přesvědč se o tom? Máš hlad? Tak s tím něco udělej a netrap se tak! Vyrob si z těchto kamenů něco k jídlu! Proměň je v chleba! Udělej zázrak sám pro sebe! Dokážeš to?Prvně jídlo, pak morálka, jak řekl klasik (Erst kommt das Fressen, dann die Moral. B. Brecht). Ježíš to teď má potvrdit. Ale on se nedá. Odpoví svému pokušiteli: Je psáno: Nejenom chlebem bude člověk živ. Jeho vztah k Bohu je silnější než hlad. Nežije jenom z chleba. Žije z Božího slova. Vždyť jaký by byl život bez Boha? Bez vztahu s ním? Ne, to by nebyl život. Tam by zvítězila smrt. První kolo vyhrál Ježíš.

Pokušitel se nevzdává a už tahá druhé eso z rukávu. Vede Ježíše do Jeruzaléma. Postaví jej na střechu chrámu, na úplnou špičku. Říká mu: Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: „Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen.“ Ďábel zná Tóru dokonale, argumentuje biblí. Ptá se jej: Jak velká je Tvá důvěra, Ježíši? Jak velká je Tvá víra? Vyzkoušej to! Ať Bůh dokáže, jak to s Tebou má! Tehdy to bylo stejné jako dnes. Po nás také občas chtějí důkazy síly Boží moci. Ježíš ale Bohu plně věří. Nepotřebuje žádné důkazy. K čemu? Odpovídá: Ne, to neudělám. Je psáno: Nebudeš pokoušet svého Boha.Nenechá pokušitele, aby mezi Něj a Otce vrazil klín. I druhé kolo vyhrál Ježíš.

Pokušitel už stojí v blocích a třese se na další souboj. Vezme Ježíše na vysokou horu. Ukáže mu všechna království světa. Nabídne mu vládu nad celým světem jenom, když se mu podřídí, když bude uctívat jeho a ne Boha. Světovláda na dosah! To přeci musí Ježíše nahlodat a zlomit! Vždyť přeci úkolem Syna Božího je vládnout celému světu! Cena za to je na jednu stranu vysoká. Ale na druhou stranu to bude mít hned za sebou. Stačí před Pokušitelem pokleknout a říct mu „pane“. Ježíš se ale nedá. Nezaváhá. Nechce omráčit lidi tím, že jak mávnutím kouzelného proutku dokáže vyřešit všechnu lidskou nouzi. Nechce být od lidí oslavován. Nepodlehne vábení moci.Nechce lusknutím prstu vyřešit všechny problémy světa a zalíbit se tak všem lidem. Odežene Pokušitele: Vypadni, Satane! Je psáno: Hospodinu, Bohu svému se budeš klanět a jeho uctívat.Ježíš vyhrál i třetí kolo. Ďábel jej opouští. Na scénu přichází andělé. Nesou mu něco k jídlu. Možná mu nejprve přinesou chléb – stejně jako havrani, co nosili chléb Eliášovi na poušti.

Ďábel byl rafinovaný. Nabízel to, co vyhovuje našim lidským sklonům. Citoval písmo. Překrucoval každou větu. Posouval smysl. Jeho nabídky tak působily velmi zbožně a pochopitelně. Ježíš mu odolal nyní. Odolal u i později, když mu Petr rozmlouval utrpení. Odolal i tehdy, když na něj na kříži volali: Sestup z kříže, jsi-li Syn Boží! K jeho pokorné a poslušné odpovědi se Bůh přiznal. Přiznal se, ale nijak mu neulehčil rozhodování ani zvolenou cestu. My díky tomu víme, jakého máme Spasitele. Máme spasitele, který si, ač nemusel, vybral být hladový s hladovými. Spasitele, který věřil i bez vidění zázraků. Spasitele, který odolal sáhnout si po moci, po světovládě. Spasitele, který šel tam, kde jej lidé nejvíc potřebovali. Nehledal pohodlí. Nevyhýbal se problémům nestál o moc a slávu. Přišel, aby hledal a zachránil, co zahynulo. Odmítl pokušitelské nabídky. Rozhodl se pro tu druhou cestu, pro cestu Boží. Rozhodl se pro ni i přesto, že vedla na kříž.

Pane Ježíši Kriste, Ty sám jsi nám pokrmem i lékem proti smrtelné škodlivosti toho zlého. Tys nám otevřel cestu k Bohu. Děkujeme Ti za to

a svou víru nyní vyznáváme takto:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.