Jak je to s tím nanebevzetím? A je řeč o tom nebi, které máme přímo nad hlavou? Svého času byl populární jeden vtip: Poté, co se Gagarin vrátil ze svého prvního letu do kosmu, se ho zeptal ruský prezident: „Řekni mi, Juriji, viděl jsi tam nahoře Boha?“ Gagarin v odpověď souhlasně přikývl. Nato mu prezident řekl: „Dám ti milion rublů a ty o tom nikomu víc nepovíš.“
O něco později měl Gagarin audienci u papeže. Papež mu položil stejnou otázku: „Viděl jsi tam nahoře Boha?“ Tentokrát Gagarin zavrtěl hlavou, že ne. Papež mu řekl: „Dám ti milion dolarů a ty o tom nikomu víc nepovíš.“
Milé Sestry, milí Bratří, takhle to dopadá, když si zaměňujeme to viditelné nebe nad hlavou s Božím nebem. Je velkou nevýhodou češtiny, že pro oboje máme jenom jeden výraz. Třeba angličtina to má lepší: rozlišuje mezi sky a heaven. Ježíš nevystoupil na sky, tedy na to nebe, co na něm v noci obdivujeme hvězdy a přes den oblaka. Cílem Jeho cesty bylo heaven, tedy místo nebo dimenze, která patří jenom Bohu.
Bůh nechce, abychom ho hledali kdesi nad svými hlavami, nekoukali při tom na cestu pod svýma nohama. Nechce, abychom se hádali do krve, jestli tam nahoře Ježíš je nebo není. Jestli ho tam nějaký kosmonaut nebo teleskop uviděl. Ani nechce, abychom si stavěli babylonské věže nebo jiné mrakodrapy, nebo výtahy do kosmu, které by nám usnadnily cestu k jeho trůnu. A když se nám lidem to nebe nedaří najít nad našimi hlavami, hledáme je jinde. Někdo jej hledá ve svém srdci, v hlubině své víry. Jiný se je snaží najít v mystice. Další zas někde jinde. Ani jedna z těchto cest však není správná. Ježíš nám řekl, že takovou malou ochutnávku nebe můžeme najít ve společenství bratří a sester ve víře, při bohoslužbách – a nejenom při nich.
Ježíš byl vzat do nebe. Nesvětýlkuje nám jako nějaká hvězda nad hlavou. Nemůžeme to brát takto doslovně. Znamená to, že odešel z našeho světa. Odešel do té dimenze, která patří jenom Bohu. Všechno, co se do té doby v jeho životě stalo, se muselo stát, aby bylo naplněno, co je napsáno v Mojžíšově zákonu, v prorocích i v žalmech. Celý Starý zákon poukazuje na to, že Ježíš je Kristus. Apoštol Pavel to shrnul (1Kor 1,20a): Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ‚Ano‘. Přímo nebo nepřímo má v Bibli vše dočinění s Kristem: Boží zákon, který nám ukazuje naše viny; Boží cesta s Izraelem, jejíž pomocí připravil Bůh prostor pro příchod Svého Syna; mnohá proroctví, která zaslibují příchod Spasitele a novou smlouvu mezi Bohem a námi lidmi. V Ježíši se naplnila zaslíbení Písma.
To, že odešel do nebe, nemá co do činění jenom s minulostí. Je tam i vzkaz do budoucnosti. Než Ježíš odešel ke Svému Otci, řekl: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky.“ Evangelium, ta radostná zvěst o odpuštění hříchů, se má dostat ke všem národům. Učedníci nedostali Písmo jenom proto, aby v něm pilně studovali, učili se je zpaměti, aby rozebírali každé slovíčko do nejmenších detailů. Nedostali Písmo, aby si skrze ně posilovali svou víru. Písmo dostali, aby tuto radostnou zvěst mohli šířit ke všem národům, po celém světě, aby mohli volat všechny lidi k pokání. Tento úkol jsme od nich přijali i my. Jsme pokračovateli jejich díla. Nanebevzetí nám to připomíná. Připomíná nám, že pokud chceme brát Bibli vážně, musíme brát vážně i tento úkol.
Zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům. Zní to jako velká výzva. Je to vůbec v našich silách? Určitě je. Vždyť tu po nás nikdo nechce, abychom se sebrali a vyrazili někam přes půl světa. Zvěstovat evangelium všem národům přeci znamená i to, že o něm řeknu lidem ve svém okolí. A že jich je v tomto městě opravdu mnoho, kdo o Ježíši ještě neslyšeli. Když se nad tím zamyslím, tak je to možná ještě větší výzva, než kdybych měla vyrazit, vímjá, třeba někam do Afriky. Říct o Ježíši lidem, které denně potkávám na ulici, kteří mluví stejným jazykem jako já, to je hodně složité. Co když budou všude povídat, že jsem blázen? Co když se to donese k mým kamarádům, příbuzným nebo k mému nadřízenému? Ježíši, co to po mně chceš?!, napadne mě. Žít svou víru v neděli v kostele a jinak ji nedávat moc na odiv, to nestačí? Ježíš věděl, že to pro učedníky bude těžké, že už jenom ta představa je může vyděsit. A také že vyděšení byli až až – nejenom proto, že si mysleli, že vidí ducha. Ježíš je chtěl uklidnit, tak pokračoval a řekl: Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ Oni čekali, modlili se, oslavovali Boha. A pak dostali dar Ducha svatého, jak o tom, dá-li Pán a budeme živi a zdrávi, budeme číst příští neděli. Učedníci dostali Ducha svatého jako pomocníka, jako toho, kdo jim bude dodávat odvahu. K tomu navíc dostali od Ježíše ještě požehnání.
A když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Zdá se, že pro Ježíše neplatí fyzikální zákony. Nejprve se očividně zjevoval na více místech současně – podle apoštola Pavla ho vidělo víc než 500 lidí. A nyní to vypadá, že někdo vypnul zemskou přítažlivost... Na nejstarším dochovaném zobrazení Ježíšova nanebevzetí ze 4. století jde Ježíšovi vstříc ruka z nebe. Vypadá to, jakoby jej chtěla chytit a vytáhnout nahoru. Ježíš se vzdaloval od učedníků. Byl menší a menší, až ho nakonec nebylo vůbec vidět. Bylo to jako, když se díváme za odjíždějícím vlakem. Když stojí vedle nás je veliký, ale pak odjede a za chvílku už vypadá jenom jako tečka kdesi v dáli. Ježíš byl vzat do nebe. Vzdálil se od nás. Opravdu? Není to trochu jinak? Není to jen optický klam? To přeci není Bůh, kdo se vzdaluje od nás - to my lidé se vzdalujeme od Něj. Tím, že Ježíš vstoupil na nebesa, se nestal menším. On se zvětšil. Zvětšila se jeho důležitost. Nyní sedí na pravici Boží, jak vyznáváme. Vládne odtud jako král. Tehdy, někdy před 2 tisíci lety, nám byl daleko. Žil kdesi v Palestině a málokdo o něm věděl. Poslal však své učedníky ke všem národům, aby o něm vyprávěli. Nyní je nám blízko. Věříme, že je zde mezi námi. Že je mezi námi v tomto shromáždění. A nejenom to, věříme, že nás doprovází každý den našich životů. Nesedí kdesi na obláčku. Je s námi. Kraluje s Bohem. Dělí se s ním o vládu. Vzdálil se od učedníků a tím jim umožnil postavit se na vlastní nohy, přijít k němu opět blíž. Otevřel pro ně i pro nás nebe.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme Ti, že jsi pro nás otevřel cestu do nebe, cestu k Tvému nebeskému Otci. Ty jsi pro nás podstoupil nepředstavitelné. Díky Tobě došla naplnění písma. Vykoupil jsi nás z moci hříchu a smrti. Za to Ti děkujeme. Prosíme, dej nám poznat, že nanebevstoupením jsi se nám nevzdálil. Že jsi skrze ně přiblížil nebe k nám. Amen.