Kázání: Lk 19,37-40

7. května 2023
Kázání: Lk 19,37-40
7. května 2023 - Kázání: Lk 19,37-40

Kázání: Lk 19,37-40

 

V Bibli se hodně zpívá. Miriam oslavuje písní přechod Rákosového moře. V noci, kdy se narodil Ježíš, zpívali andělé. Apoštol Pavel se Silasem zpívali ve vězení. Ve Zjevení Janově, jak čteme na biblické, zní zpěv kolem Božího trůnu. Tady zpívá celý zástup učedníků. Hlasitě chválí Boha za všechny mocné činy, které učinil. Tak by měl znít i náš zpěv při bohoslužbách. Ne jen tiché kuňkání, ale pěkně nahlas. A je jedno, zda to zní falešně. Chceme přeci chválit Boha, to je to hlavní. Tak nám to přikazuje i žalmista, jak jsme slyšeli na začátku dnešních bohoslužeb: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci.(Ž 98,1a) Ta nová píseň nemusí být nějaké nejnovější dílo, může to být i starý chorál. Jde o to, že společně chválíme Boha, společně se písněmi modlíme. V písních společně vyznáváme svou víru, čímž můžeme „nakazit“ druhé. Nacházíme v nich útěchu, posilu, radost – a to posiluje naše společenství.

 

Jak tehdy zněl zpěv učedníků nevíme. Čteme jenom, že to bylo hodně hlasité a že farizeové prosili Ježíše, aby učedníky umlčel. Možná to byla hlasitá kakofonie, co rvala uši. Vždyť s sebou neměli žádného dirigenta, který by udával rytmus. Možná farizeové chtěli, aby bohoslužebné písně byly zpívány jenom v chrámu. Jinými slovy: Pokud chcete vyznávat svou víru, dělejte to laskavě v kostele. Tomu rozumíme i my. Přijde nám divné, když nějaká evangelizační skupina zpívá někde na náměstí. Vždyť tyto písně patří přeci do kostela a ne na každé nároží. Možná někdo z vás zažil, jaké haló to je, když skupina mládežníků začne zpívat před jídlem v restauraci děkovnou modlitbu. To by té skupince okolí povětšinou také nejraději zacpalo pusu.Možná se je oni farizeové snažili umlčet, aby Ježíš neměl problémy – vždyť i zdi mají uši a tato píseň nebyla římské vládě po chuti. Možná se k ní přidávali i lidé kolem cesty, což to se skoro dalo vykládat jako vzpoura, pak by hrozila „návštěva“ vojáků.

 

Lukáš ty důvody neobjasňuje. Zato nám naservíruje Ježíšovu odpověď. Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.Ježíš se nepodřídil přání farizeů. Nechtěl umlčet učedníky. Nechtěl umlčet jejich vyznání. Vyznání, že Ježíš je Mesiáš nelze umlčet. Když nebudou zpívat učedníci, tak začne volat kamení. Jeho němý křik ale není tak dobře slyšet jako chválící učedníky poblíž městské brány. Ale i přes to se vyplatí naslouchat křiku kamenů. Nejenom těch ze zničeného jeruzalémského chrámu, o nichž tu je zřejmě řeč. Při mých toulkách východní Slavonií jsem pochopila, že kamení opravdu může křičet. Zničené domy ve Vukovaru a mnoha jiných obcích, z nichž uprostřed rostly stromy a keře mluvily o utrpení, o válce, o nenávisti i více než 20 let po balkánských válkách. Stejně tak rozstřílené fasády na domech v Pakraci, Lipiku a jinde – někdejší varování: Zítra si pro vás přijdeme! Neexistující obce v Srpske Krajině za Papukem, kde jsou jen značky začátek a konec obce a jinak nic. Podobně na mě působila i krajina, když jsem nedávno projížděla vesničkami poblíž Skalné. A vlastně nám leccos říkají i naše kostely, které jsme zdědili po německé církvi. Ano, kameny dokážou mluvit. Mluví do našeho svědomí. Nastavují nám zrcadlo. Nic nepřikrášlují. Vedou k zamyšlení. K zamyšlení o nás. K zamyšlení o Bohu. A mnohdy nás vedou i k tomu, abychom vzdali Bohu díky za to co máme. Za vše, co v našich životech působil a působí.

 

Ale nejenom kameny zpívají svou němou píseň. Celá příroda zpívá. Venku je jaro a o to víc to vnímáme. Svou tichou píseň díků zpívají květiny, tráva a stromy. Mnohem hlasitější potom ptáci a ostatní zvířata. Všechno chválí Hospodina. Tak jej máme chválit i my lidé. Máme jej chválit celým svým životem, celým svým tělem. Talmud vypočítává 248 částí těla, jimiž lze našeho Boha chválit. Od prstů na ruce, přes ušní lalůček, pupík až k malíčku na noze. Navíc zbožný má zpívat, chválit Hospodina i v těžkých chvílích, v nouzi. Na březích Rákosového moře či babylonských řek, v břiše Jonášovy velryby i v okamžiku umírání, kdy zní: Eli, Eli, lema sabachtani? To jsou všechno ona místa, kde zbožný potřebuje oněch 248 částí těla, aby se mohl naladit na ten chvalozpěv Bohu, svému Pánu. Tento chvalozpěv opravdu nikdo nemůže zakázat. Spasitele lze ukřižovat, položit do hrobu, ale píseň života nelze zakázat.

 

Bůh chce být chválen. Hledá ty, kdo to budou dělat. Hledá nás. Jednou z možností, jak Boha chválit, je zpívat mu žalmy. Použít svůj hlas. Zpívat nahlas. Ke zpěvu přidat trumpety, pozouny – nebo třeba varhany. Zpívat mu každý den novou píseň. Každý den máme přeci nový důvod jej oslavovat. Každý den poznáváme víc a víc Boží lásku a péči o nás. Učíme se toho víc o Boží milosti. Kdosi kdysi řekl, že hudba je řečí duše. V hudbě vychází na povrch to, co je zkryto v našich hlubinách. Slovy můžeme vyjádřit své myšlenky. Různými hudebními nástroji pak to, co uvnitř prožíváme, k čemu nám chybí slova. A nejde jenom o naše pocity. Jde i o to komu zpíváme, jakým směrem. Žalmista říká: Zpívejte Hospodinu. Zpívejte pro jeho uši. Nejde o to, aby Bůh měl dobrý prožitek z našeho zpěvu, aby si to užil. Jde o to Boha vyvyšovat, chválit, oslavovat a uctívat. Nemusí to být našimi vlastními slovy. Mnohdy jsou pro nás slova, která už dříve někdo formuloval snazší. Pomohou nám, když jsme na dně a nejsme schopni sami složit kloudnou větu. Pomohou nám i tehdy, když nás umlčí obrovská radost. Bůh je zde s námi. Po generace podepíral Svůj lid, podepírá jej i dnes. Po generace se se Svým lidem radoval a raduje se i dnes s námi. Proto máme zpívat, s jásotem jej oslavovat.

 

Tím druhým důvodem proč zpívat a oslavovat Boha je, že přijde na konci časů. Přijde v den Svého soudu. Přijde jako soudce – to zní trochu strašidelně. Avšak soudce nemusí jenom trestat, on může i osvobozovat a rehabilitovat. Může pomoct k právu tomu, komu bylo ublíženo. Navíc: Bůh soudí spravedlivě. Nelze ho podplatit. Nerozhoduje se podle toho, co mu přinese víc zisku. A nesmíme zapomínat, že tu máme ještě svého největšího obhájce – Ježíše Krista, který vzal na sebe na kříži všechny naše viny. Když v něj věříme, na něj se spoléháme, pak jsou nám naše viny odpuštěny. Proto můžeme celého srdce Bohu zpívat. Děkovat mu, oslavovat jej. Vděčnou píseň Božího stvoření nelze umlčet. Když to nepůjde jinak, bude ji zpívat kamení.

 

 

 

Bože, nebeský Otče,

 

Děkujeme Ti za hudbu a zpěv. Děkujeme ti za možnost takto vyjádřit naše pocity. Děkujeme Ti za inspiraci, kterou nám dáváš. Prosíme, proměňuj nás i skrze písně. Naplňuj nás Svým svatým Duchem, abychom nacházeli nové formy, tóny a slova, jimiž Tě můžeme chválit a oslavovat. Chraň nás, abychom nesešli na špatné cesty a nepodléhali špatným vlivům. Tobě, Bože, důvěřujeme. K tobě přicházíme se vším, co je v nás – co nás tíží i z čeho se radujeme. K Tobě přicházíme s novou písní v našich srdcích a na našich rtech. Amen.