Já jsem snad špatně slyšela! Správce koná ve velkém podvody a má být vyhozen. Ale v poslední minutce, dokud je ještě ve funkci, se rozhodne, že provede ještě jeden podvod a to pořádný. Pak přijde šéf, který jej chtěl dát padáka a místo aby jej vykopl i s rozběhem, tak jej pochválí! Co to jako má být? No, ale tím to nekončí – pak se k tomu přídá Ježíš a vykládá nám, že máme jednat také tak. To mi hlava nebere! Kde je spravedlnost!
Uznávám, v podobenství není přímo řečeno, jestli byl nakonec správce vyhozen nebo ne – to si vyvozujeme z Ježíšových slov. Ale přesto, proč bychom se měli chovat jako tento gauner-správce? To se máme podílet na různých podvodech a zpronevěrách? To mám obírat o peníze své nadřízené? A když už jsme u toho, co je to vůbec v podobenství za pána, když mu to nevadí?
Náš správce je bohatý člověk. Má pod palcem obrovské množství polností. Sám na nich nepracuje. Propachtovává je jiným a vybírá poplatky. Nepotřebuje velké stodoly, aby do nich ukládal naturálie a ty pak odevzdával svému nadřízenému. Zhruba o 500 let dříve totiž Peršané zavedli mince a po nich se k tomu přidali i Řekové, takže všechno je nyní snažší. Teď je malá skupina vlastníků půdy, kteří zaměstnávají správce. A nakonec tu máme ty, kteří na těch polích a v sadech opravdu pracují. Nemají to lehké. Pacht je vysoký, člověk snadno spadne do dluhů. Podle Chamurapiho zákoníku může být úrok až 100%. tomu nasvědčují i ty částky, o nichž byla řeč. 100 sudů olivového oleje znamená úrodu alespoň ze 145 olivovníků. Přepočítáno na peníze: 1000 denárů. A 100 pytlů obilí – to je úroda z 42 hektarů. Na peníze kolem 2500 denárů. Když vezmu, že denní mzda dělníka byla 1 denár, tak se zde bavíme o sumě, z níž by člověk dokázal vyžít 3-7 let.
Nebylo to tehdy lehké. Správce byl v kleštích. Buď se přizpůsobí tomuto nespravedlivému systému a bude se mít dobře, nebo se mu postaví a ztratí zaměstnání. Zamyslel se tedy a vymyslel strategii, jak dál. Říkal si: Co kdybych teď ještě narychlo zfalšoval pár dlužních úpisů? Co kdybych ty dlužné částky pokrátil tu o 20, tam o 50%? To by třeba mohlo vyjít. A jak řekl, tak udělal. Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘ Pak řekl druhému: ‚A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ‚Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘ Byl to geniální nápad! Ti dlužníci mu byli do konce života zavázáni a před pánem bude mít v ruce lepší karty. Jasně, je to podvod. Okradl svého pána. Ale na druhou stranu zachránil holou existenci těch chudáků zemědělců. Stal se pro ně hrdinou.
A co pán? Jak už jsem řekla, je to nějaký divný majitel, s divnými prioritami. Tak trochu to vypadá, že se zbláznil. Kdo normální by jásal nad takovýmto řešením?! Ale evangelia jsou plná podobných příběhů – např. o synovi, který prohýřil celý majetek a otec ho pak s radostí přijal zpět doma, nebo o pánovi, který všem dělníků platil celodenní mzdu bez ohledu na to kolik hodin ten den odpracovali. Spravedlivý Bůh se stává milosrdným. Tady ten správce také jednal milosrdně. Zmírnil osud těch, kteří na tom byli hodně špatně. Zmírnil nespravedlnost. A to ho zachránilo v Božích očích.
Pravidla v Božím království se zdají být jiná, než pravidla v našem světě. My si spravedlnost a dokonalost představujeme jinak. V Božím království platí: Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám. Dělení lidí na špatné a dobré se nějak sype. Tady Bůh přijímá někoho, kdo řádně učesal, optimalizoval účetnictví. Boha nezajímá, jak dobré postavení máme, jaký obraz o sobě ve společnosti budujeme. Pro něj je důležité, kdo opravdu jsme. Nejde o to, abychom se snažili za každou cenu být dokonalí a zakládali si na tom. Klíčová slova jsou odpuštění a smíření. Vždyť i bezpodmínečná Boží láska je nespravedlivá. Tato láska padá na všechny jako déšť. Nevybírá si – na toho kápnu a na toho ne. Máme být obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. (Mt 10,16b) Máme být odvážní. Boží uzdravující moc tu není jen pro ty, kdo si to zaslouží, kdo si to odpracují.
Ježíš po nás chce, abychom tváří v tvář nejisté budoucnosti byli chytří, abychom byli připraveni riskovat. Máme opustit fatalistický pohled na svět. Složit ruce do klína není opce. A to je přesně to, co dělá správce v podobenství. Vidí bez příkras nouzi všech těch dlužníků. Vidí jejich bídu. A rozhodne se něco s tím udělat. Teď bychom čekali, že šáhne do peněženky a dá jim něco ze svého. Ne, on zvolí jinou cestu. Rozhodne se získat si přízeň a věrnost těch dlužníků. Peníze (ikdyž ne jeho) jsou pro něj jenom prostředkem k dosažení cíle.
Vlastně je to jako v jiných Ježíšových podobenstvích. Bůh nechce, abychom jenom seděli v koutku a nic nedělali. Nic nedělat, abych neudělala žádnou chybu, to není ta správná cesta. Každý kdo jedná, dělá chyby. A Ježíš se nám lidem snaží vždy znovu dát najevo, že Bůh má pro naše chyby pochopení. Má víc pochopení, než mi si vůbec dokážeme představit. Je to podobné jako v tom podobenství s hřivnami – zakopat ji bylo to nejhorší, co člověk mohl udělat. I tam bylo důležité jednat aktivně, nedržet se při zemi, mít fantazii. Jasně, že máme omezení – je nám dán jenom určitý počet let, máme jen takové a takové možnosti a schopnosti – ale přesto s tím dokážeme leccos udělat. Jen sedět a čekat, co se stane, nestačí.
Je třeba jednat chytře, říká Ježíš. Být chytrý, neznamená, že vše dělám jenom pro svůj prospěch. Ani to není žádná moudrost, která se měří počtem přečtených knih a množstvím titulů před a za jménem. Chytrost je o tom, že poznám, co je teď nutné udělat, pochopím, co se děje. Že prostě do toho vidím. Nepřehlédnu to. Nezavřu před tím oči. Neřeknu si, co mi je do toho. Udělám, co je třeba, abych pomohla druhému. Chytrost a jednání patří k sobě. A vlastně ještě odvaha.
Pane, otevírej prosím, naše oči, abychom rozpoznali, kde můžeme pomoci druhým. Dávej nám odvahu, abychom hledali nestandartní řešení jejich těžké situace, abychom se nedrželi jenom naučených modelů. Dej, abychom ze strachu z chyb nezůstali sedět někde v koutku. Amen.