Kázání: J 20,24-29
Kázání: J 20,24-29
Velikonoce jsou již za námi. Minulou neděli jsme společně slavili Ježíšovo zmrtvýchvstání. Dnes jsou mezi námi někteří, kteří tu minulé bohoslužby nebyli – třeba proto, že byli na dovolené. Tímto je vítám zpět mezi námi. Po bohoslužbách jim vy ostatní můžete povyprávět, co propásli. Nyní jsme ale zase všichni společně na cestě. Tak nějak podobně to bylo i v našem dnešním příběhu. Uplynul týden od Velikonoc. Tehdy i dnes. Tomáš o Velikonocích chyběl. Nekrčil se s ostatními za zamčenými dveřmi. Kde ale byl, to nevíme. Možná byl v práci. Možná zdrhl někam do bezpečí, někam mimo Jeruzalém. Ať to bylo, jak to bylo, prostě nebyl s ostatními v Jeruzalémě, když se tam objevil vzkříšený Ježíš a pozdravil je: Pokoj vám. Ježíš se objevil z ničeho nic. Nezastavily ho ani zaryglované dveře. Najednou tam byl. Nic učedníkům nevyčítal. Místo toho jim pomohl zbavit se jejich strachu. Začal je krůček po krůčku dostávat z izolace. Vlil jim do žil novou energii, odvahu. Měl pochopení pro to, že okamžitě nepobrali, jak je to s tím vzkříšením. Měl pochopení, že lidské chápání má hranice. Ježíš vstal z mrtvých – to není žádná pravda, kterou bychom si mohli jen tak sami říct. Je to radostná zvěst, která přichází z jiného světa. Je to vhled do neuvěřitelné reality Božího světa.
Zase je neděle. Je týden po Velikonocích. Učedníci jsou opět pospolu. Dveře jsou dobře zajištěné, aby nikdo nemohl dovnitř. Dnes je s nimi i Tomáš. Minulou neděli chyběl. Teď mají všichni potřebu mu říct, co před týdnem zažili. Překřikují se. Každý chce říct svůj zážitek. Tomáši, náš Pán žije! On vstal z mrtvých! Byl tady! Objevil se mezi námi. Mluvil s námi. Pojedl s námi a něco vypil. Ptal se i po tobě. Říkal, že všechno půjde dál. Že Boží království přijde. Tomáši, on opravdu žije! Nekecáme! Tomáš to poslouchal a jen vrtěl hlavou. Asi říkal něco v tomto smyslu: Jste normální? Očividně vám hráblo! Očividně vás ten stres posledních dní, to zklamání zcela dostalo, převálcovalo. Ta frustrace a strach se na vás podepsaly. Jste z toho tak mimo, že vidíte strašidla. Že prý vstal z mrtvých – kdo to kdy viděl!! Tomu nevěřím!! Tomáš stál uprostřed svých přátel a hleděl na ně v ohromení.
Tomáš je nám docela sympatický. Dokážeme se v něm poznat. Stojí nohama pevně na zemi. Nevěří jen tak všemu, co kdo vykládá. Je realista. Co je to za spekulace o zmrtvýchvstání. To přeci přijde až na konci věků. Držte se při zemi, lidi! Starejte se raději o věci praktického života: o pomoc druhým, o spravedlnost, o mír v naší zemi. Tak můžeme aspoň pokračovat v tom, co Ježíš začal. Tak můžeme být užiteční. Tak to On chtěl. Dejte už pokoj se spekulacemi! Tlachat o vzkříšení nic nepřinese!Tomáš si vůbec nedokázal připustit, že by na jejich slovech mohlo být zrnko pravdy. Myslel si, že jim prostě ze žalu a obav o vlastní život začalo strašit na cimbuří. Ale přesto všechno v něm hlodal červík pochybností: Co když se mýlí? Co když Ježíš opravdu žije? Co když on opravdu něco propásl?
Tomáš je spolu s ostatními učedníky i učednicemi v jedné místnosti. Dveře jsou důkladně zaryglované. Jsou v bezpečí. Sem jen tak nikdo nepronikne. A najednou mezi nimi stojí Ježíš a říká: Pokoj vám. Oči všech jsou upřeny na Tomáše. Co udělá? Bude ještě pochybovat? Ježíš přišel jenom kvůli němu. Tomášovy protesty ho nezastavily. Ježíš si k němu našel cestu sám, aby i jemu přinesl svůj pokoj. Bylo mu jedno, jak velké obranné zdi si Tomáš vystavěl. Ježíš jimi prostě prošel. A teď tam byl. Našel si cestu k Tomášovi. Stejně si nachází cestu i ke každému z nás. Najednou tu je. Najednou mně/tobě/vám přináší pokoj. Najednou cítíme teplo u srdce. Najednou vidíme naději v nejistých časech.
Tomáš nebyl jediný natvrdlý učedník. Se vzkříšením jich měla svůj problém většina. To jsme nakousli už minulou neděli. Tomáš chtěl vidět to, co už viděli ti ostatní. Nestačilo mu jenom slyšet jejich svědectví. Jeho víra byla prázdná jako hrob ve skále. Potřeboval ji znovu naplnit. Slova nestačila. Potřeboval vidět a sáhnout si. Vždyť i Maria Magdalena, když to velikonoční ráno uviděla vzkříšehého Pána, se ho chtěla dotknout, obejmout ho. Další učedníci byli ten den večer šťastni, když se Ježíš objevil mezi nimi v místnosti. A jiní pochopili, jak se věci mají, až když jim to osobně vysvětlil cestou do Emauz. Tomáš nechtěl věřit jenom proto, že ostatní povídali. Stejně tak i vy nevěříte kdovíčemu jenom proto, že to farářka povídala. My všichni můžeme spolu s Tomášem říct: Boha musím zažít, abych mohl/mohla věřit a Jemu důvěřovat. Ježíš přišel za Tomášem. Nevadilo, že Tomáš propásl Velikonoce. Ježíš přišel skrze zavřené dveře. Přišel do Tomášových strachů, starostí, nedůvěry, zklamání, nejistoty, přání a životních zkušeností. Setkal se s ním. Setkává se i s námi. Naší odpovědí na toto setkání je víra. Uvěřila Marie Magdalena. Uvěřili učedníci. Uvěřil i Tomáš. Uvěřili, protože se setkali s Ježíšem. On je oslovil. Dal jim svůj pokoj.
Vlastně se na tom za celá staletí nic nezměnilo. I nás trápí nejistota. Často jsme osamělí a zavření ve svých domovech. Máme starosti, otázky a pochybnosti. A najednou se tu objeví On. Řekne: Pokoj vám. Objeví se v našich pochybnostech. Myslím, že ten, kdo pochybuje a nezakazuje si otázky, může i správně věřit. Když máme otázky a pochybnosti, tak k nám přichází vzkříšený Pán. Spolu s otcem posedlého chlapce (Mk 9,24) pak můžeme vyznat: Věřím, pomoz mé nedověře. Jinými slovy: Věřím Ti, Pane, ale mám spousty otázek. Prosím Tě, stůj při mně, pomoz mi najít na tyto otázky odpověď. Pomoz mi, aby moje víra, moje důvěra v Tebe nevzala za své.
Dokud budeme zde, na této Zemi živi, pochybnosti a otázky nás neopustí. Rozhodně je dobré je vyslovit. Obrátit se s nimi na Ježíše. To On je dokáže zodpovědět, odstranit. Pro něj nikdy není „příliš pozdě“. On nám ukazuje, že víra je vztah. Náš osobní vztah s Ježíšem. To proto nemohl Tomáš uvěřit víře druhých a stavět na ní. To proto musel vidět vzkříšeného Pána na vlastní oči, sáhnout si do Jeho ran. Když se tak stalo, vyznal Ježíše jako svého Pána a svého Boha. Ježíš už nebyl jenom jeho jeho učitel, Rabbi. Tomáš jej nově nazývá Bohem. Víc už být nemůže. Bůh odstranil pochybnosti, otevřel Tomášovy oči.
Přeji i nám takový pohled na víru, jako měl Tomáš. Abychom si také dali tu práci pohlédnout za kulisy, kriticky se ptát. Abychom se nespokojili s černo-bílým vnímáním světa. Když se ptáme, hledáme odpovědi, tak v nás dýchá Duch života a vede nás na cestu víry. Věřím, že nás stejně jako Tomáše vede k vyznání: Ty jsi můj Pán a Bůh.
Modleme se:
Dobrý Bože, prosíme, pomáhej nám uprostřed otázek a pochybností těchto dní zůstat pevně na cestě víry. Posiluj naši důvěru, že jsi vždy s námi. Posiluj i naši naději v příchod Tvého království. Ty jsi láska a dobrota, Ty jsi náš Otec i Matka. Ty jsi život a Tvoje láska nás vede do nové dimenze, do Tvého království, které si ani nedovedeme představit. Prosíme, přicházej k nám vždy znovu a přinášej nám svůj pokoj. Amen.