Kázání: J 10,11-16

    Dobrý pastýř. Tento obraz si spojujeme spíš s Bohem Otcem než s Kristem. Ale tady nám Ježíš říká, že on je tím pastýřem. Pastýřem, který pase své ovečky. Když nás někdo označuje za ovce, tak to většinou nic dobrého neznamená. Ovce, která jde bezmyšlenkovitě za někým, je zmanipulovaná. Ovce, která se nechá obrat o vše. Prostě blbá ovce. Ta představa se nám nelíbí. Než někoho poslouchat, to se raději postavíme na zadaní. Budeme rebelovat. Nikdo mi přeci nebude říkat, co mám dělat. Nikdo mi nebude linkovat život. Já sama se rozhodnu, kam půjdu, co budu dělat. Nenechám se nikým ovlivňovat. Jsem přeci svéprávná, samostatná.
    Snažím se si zařídit život po svém, řídit si ho sama – a přesto si do něj pouštím různé pastýře. Alespoň občas je potřebuji. Potřebuji někoho, kdo na mě dává pozor, kdo mě povzbudí, dá mi dobrou radu, pomůže mi, když nevím kudy kam. Jsou to lidé, na něž dám, jejichž názorem se řídím. Jsou to lidé, jichž si vážím. Mohou to být rodiče, přátelé či kdokoli jiný. Jsou ale dobrými pastýři? Přemýšlím nad tím, co mi říkají? Nepřebírám jenom nekriticky jejich názory? Na jednu stranu je potřebuji, abych se zorientovala v životě. Ale na druhou stranu zůstává otázka, zda jsou tím správným majákem, který mi ukazuje směr. Zda jsou tím, kdo při mně bude stát v těžkých chvílích.
    Dobrý pastýř hlídá své ovce, chrání je. Udělá vše proto, aby měly vše, co potřebují a byly v bezpečí. Postará se o to, aby měly dostatek žrádla a vody. Postará se, aby se měly v noci a špatném počasí kde schovat. Vede je tam, kde je zelená tráva a zdroje vody. Ochraňuje je před divokými zvířaty, která by si na nich ráda pochutnala. Hlídá, aby nezabloudily, aby se nezranily, aby nepřišly do ohrožení života. Ony nepadají jenom do roklin. Rády lezou jak kamzíci po skalách, po skalních útesech. Občas vylezou někam, odkud už to výš nejde. Neumí couvat, vrátit se zpět – potom musí nahoru i pastýř, aby je sundal a donesl zpět do stáda. Hledí si i ovcí, které nikde nešplhají, těch ve stádě. Zasahuje do bitek a sjednocuje, spojuje stádo. Učí ovce, jak v tom stádě žít.
    Dobrý pastýř si hledí zejména těch unavených, slabých, nemocných a vystrašených ovcí. Právě jim pomáhá nejprve, podporuje je. Má přehled o tom, jak je na tom která. Každý den kontroluje, v jakém jsou stavu. Cestou do ohrady je nechá jednu po druhé přeskakovat přes svou hůl. Při tom mu nezůstane nic zkryto, žádné zranění, žádná slabost. Dělá, co je v jeho silách proto, aby všechny jeho ovce byly silné a zdravé. Stará se o to, aby úplně všechny, ať už jsou jakékoli, s ním žily v bezpečí. Takového pastýře občas potřebuje každý z nás. A ovce, ty jej následují ne proto, že on to po nich vyžaduje, nutí je. Ne proto, že jim ukáže směr klackem, když hned neposlechnou. Ony jej následují, neboť jej znají a vědí, že to s nimi myslí dobře. Vědí, že se na něj mohou spolehnout. On je pro ně tím nejlepším pastýřem. Má autoritu. Ovce jej uznávají jako pastýře. Vědí, že když je s nimi, tak vše bude v pořádku.
    Ježíš je dobrý pastýř. Jemu nejde o Jeho prospěch jako nájemným pastýřům. Jde mu o vztah s námi. Neříká si, udělám jenom svou práci a pak mi padla. Jeho láska dává ovcím i svobodu. Je plná respektu. Ježíš je dobrý pastýř, který se o nás stará v dobrých i zlých časech. Je s námi i v nejhlubších propastech. Ale ztracená nejí jenom ovce, která někam spadla. Ztracen není jenom hříšník. Ztracen může být i bohatý, pyšný, slavný, funkcionář, politik… Dobrý pastýř je s námi i tehdy, když šplháme kamsi do výšin, odkud nedokážeme nebo nechceme sejít. On tam za námi přijde a snese nás dolů, do života v bezpečí. Snese nás zpět do normálu, k těm ostatním. Právě podle toho poznáme dobrého pastýře – je s námi, když se vše sype, když nám chybí pevná půda pod nohama, když se vše zdá černým a bezvýchodným. Je na něj spolehnutí.
    Ježíš říká: Mé ovce slyší můj hlas a následují mě. Každý den dolehne k našim uším tolik slov. Některá jsou krásná, jiná děsivá. Některá hřejí u srdce, jiná zamrazí. Některá slova přinášejí útěchu, jiná jsou prázdná. Někdy se jimi necháme vést. Jindy se otočíme na podpatku a jdeme druhým směrem. A ve všem tom hluku k nám zaznívají ještě jiná slova -Ježíšova slova. Jednou uklidňují, podruhé s námi zatřesou. Jsou tichá. Sami se musíme ztišit a zastavit, abychom je zaslechli. Udělat si čas na čtení Písma a na návštěvu bohoslužeb. Potom uslyšíme zaslíbení, že on je zde, bude zde pořád, že on nás neopustí. Nenechá nás ve štychu. Je zde, ikdyž my to necítíme. Je zde, ikdyž kolem nás krouží vlci. Nenechá nás samotné. I v nejhlubším neštěstí nás objímá jeho dobrá síla. Vždyť on dal za nás i svůj život. To nám dává jistotu, že je s námi v životě i ve smrti.
    To třetí, co jsme v našem dnešním textu slyšeli, je, že Ježíš nás zná. Jen málokdy narazíme na pastýře pasoucího ovečky. Možná jednou za pár let někde na dovolené. Přesto dodnes máme v sobě tu představu, že ten pastýř dokáže každou z nich poznat od ostatních. Že má každou nějak pojmenovanou a ví o ní vše. Ten obraz je někde hluboko v nás. Vyvolává jej naše touha po bezpečí. Chceme být samostatní, silní a svobodní, ale zároveň toužíme po tom být chráněni, vedeni a doprovázeni. V tomto napětí stojíme před Bohem.

    Pane Ježíši Kriste, dej, ať v Tobě rozpoznáme dobrého pastýře. Veď nás, ochraňuj nás, dej nám vše, co potřebujeme. Dej, ať cítíme, že jsi s námi i v hlubinách, nejenom za pěkného počasí. Dej, ať jsme součástí Tvého stáda. Amen.