Bůh řekl Jozuemu: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš? Takové zaslíbení bychom také na začátku nového roku měli rádi v kapse. S takovou jistotou by každý hned s chutí vykročil do nejistoty! Bůh, jak jsme četli, je prostě jiný, než my lidé. Nenechá člověka jen tak padnout. Když se někomu špatně daří, tak ho nepřitopí ještě víc. V běžném životě se setkáváme s něčím jiným a možná právě proto pro nás může být těžké přijmout, že Bůh se chová právě takto. Ale na druhou stranu je to pro nás i výzva. Když se tak chová Bůh, měli bychom se i my křesťané snažit jednat podobně. Nenechat druhého bez pomoci padnout pod tíhou jeho problémů. Jednat s ním jako s bližním. Přijímat jej tak, jako nás přijal Kristus. Jsme přeci církev Kristova!
Bůh slíbil Jozuemu, že s ním bude – ale není to jen tak zadarmo. Přeci jenom Jozue musí také něco udělat. Má být rozhodný, udatný, nemít strach a neděsit se. No, není toho zrovna málo! Jsou to slušné nároky. Když čteme Bibli, tak rádi jednotlivé texty vztahujeme na sebe, přivlastňujeme si je do svých životů. A na začátku roku to děláme i s tímto textem. Potom Bůh nemluví jenom k Jozuemu. Potom i my slyšíme, že máme být rozhodní a udatní, že se nemáme děsit. Máme s odvahou vykročit dál. Za námi leží uplynulý rok. Hodnotilo se, co přinesl a co vzal. Spousta lidí celý večer slavila. Ohňostroje zněly bez přestání jako dělostřelecká palba. Jako kdyby lidé chtěli zastrašit všechno zlé, co by na ně mohlo přijít. Na chvilku se zastavil čas. Avšak po noční kocovině jakoby čas najednou zase zrychlil, dal se do pohybu. Před námi teď stojí nové, neznámé, dá-li Pán, dalších 356 dní. Ale není to žádný začátek od nuly. To, co bylo započato, musí být dokončeno. Minulost, která nás tíží, si neseme dál. To staré za sebou nemůžeme jen tak nechat. K tomu, abychom vykročili dál, tak potřebujeme rozhodnost a odvahu. A je jedno, jestli jsme staří nebo mladí, plní sil nebo křehcí.
Vykročit do neznáma, to není zrovna jednoduchý úkol. A jednoduchý nebyl ani pro Jozua. Vždyť měl po Mojžíšově smrti dovést lid do zaslíbené země na druhé straně Jordánu! Měl převést lid, který byl po všech těch letech na poušti dezorientovaný a nejistý, přes širokou rozbouřenou řeku kamsi do neznáma. Co když jim tam budou usilovat o život? Co když to není ta správná cesta? Nebylo byl lepší se vrátit do Egypta? Vrátit se k tomu starému, dobře známému? Vrátit se k vyzkoušeným jistotám? Je to lákavé. Plně Izraelce chápeme – sami nejsme jiní. Říkáme: žádná změna dobrá změna. Být odvážný a silný - to nejde zařídit jen tak lusknutím prstu nebo mávnutím kouzelnou hůlkou. Když máme vykročit do neznáma, tak potřebujeme být schopni se i tam trochu orientovat. Vidět perspektivu. Izraelci měli s sebou Boha – viděli jeho přítomnost v ohnivém a oblakovém sloupu. Měli s sebou i silného vůdce Mojžíše. Viděli různá Boží znamení a zázraky. Slyšeli Boží zaslíbení. A přes to všecko reptali. Přes to všecko propadali strachu, malověrnosti a o odvaze nemohla být ani řeč. Teď přišel čas nového vůdce a Bůh dává další zaslíbení. Slibuje, že je neopustí. Po čase bez perspektivy v poušti slibuje perspektivu v zaslíbené zemi. Na jednu stranu to zní krásně, ale na druhou všechno nové může být nebezpečné. Jenom žádné riziko, žádné reformy, prostě nic nového! Přemůže toto Boží zaslíbení tento strach? Izraelci nakonec do zaslíbené země vkročili. Život tam byl lepší než na poušti. Ale ráj na zemi se nekonal. Víme, že po čase přišly i problémy. Byl čas babylonského zajetí, přišla i další složitá období. Až do dnes se dá říct, že se problémy Izraeli nevyhýbají.
Avšak zaslíbení: Tvůj Bůh je s tebou, staví Jozuův život na pevnou půdu. Dává mu pevný základ i v těžkých a nejistých dobách. Jeho život už není bojem o přežití. Jeho život je darem z milosrdných Božích rukou a jako takový ho může přijmout. Není to jenom o zásluhách a výkonu jako v naší vypočítavé společnosti. Je to jako s tím dítětem v jeslích. Bůh se nám jen tak dává sám a tím se projasní celý svět. Kde je Bůh, tam se ani lidé nemusí bát. Ona zaslíbená země zahrnovala step, úrodná území kolem řeky i mořské pobřeží. A tam všude tam s nimi byl Bůh. A je i s námi, ať už jsme ve stepi, tedy někde, kde je velmi obtížné se uživit, nebo na úrodných říčních nivách, kde všechno jde samo od sebe. Přichází nám vstříc, kde to nečekáme. Jak to napsal kdysi Dietrich Bonhoeffer: Moc předivná nás tiše obestírá, a proto čekám příští uklidněn. Bůh je dnes s námi, svědčí naše víra, a bude s námi každý nový den. Ta divná dobrá moc svou sílu dá mi a věrně povede můj každý krok. Jí obklopen i dnes chci zůstat s vámi a s vámi prožít tento nový rok. Ať se děje, co se děje, Bůh je s námi. Je s námi v čase na poušti, kdy je třeba trpělivě čekat. Je s námi v čase oslav, kdy se radujeme. Proto můžeme hledět s důvěrou do času, který stojí před námi a prosit:
Bože, uč nás, prosíme Tě, spolehnout se na Tvá zaslíbení, která dáváš nám, svému lidu. Vlévej do našich srdcí svého Ducha, abychom byli pevní a odvážní, abychom se nebáli, co přinesou příští dny, měsíce, příští rok. Uč nás spolehnout se na Tvé vedení, na Tvou milost. Amen.