Silvestrovská úvaha

Přejeme si navzájem všchno nejlepší, hodně zdraví, štěstí, úspěchů, sil atd. Prostě chceme, aby začala další, lepší epizoda našich životů. Doufáme, že luskneme prstem a najednou vše bude jinak. Pryč budou naše slabosti, naše problémy a přijde dokonalost, ráj na zemi. Ale tak snadné to není. Ať se sebevíc snažíme, své životy neřídíme. Nemáme je pevně v rukou. Znovu a znovu se objevují situace, které se zdají nad naše síly. Stejně tak nemáme pod kontrolou přírodní živly, ceny energií, ani své zdraví. Nemoc či úraz mohou náš život proměnit ze dne na den k nepoznání. Nemáme pod kontrolou ani chování druhých lidí, s nimiž budeme mít co do činění. I proto hledíme do nového roku s důvěrou, že přinese hodně dobrého. Že bude lepší, než ten končící rok.

Jako křesťané důvěřujeme Bohu. Důvěřujeme Bohu, který nás stvořil a provází nás našimi životy. Nenechává nás samotné. Podepírá nás, když už nemůžeme. Posílá nám do cesty druhé lidi, kteří nám pomohou. A také nás používá jako své posly k druhým lidem. Říká: "Neboj se! Jsem s tebou! Neopustím tě! Nikdy nebudeš sám. Spolu to zvládneme." To je osvobozující. Zbavuje mě to strachu z nového, neznámého, z toho, co přichází. S tímto zaslíbením je zvládnutelné i to, co se nám zdá nad naše síly. No pomáhá, když se svými touhami a přáními můžeme přijít před Boha. Pomáhá, když můžeme to, co nás zaměstnává vložit do Božích rukou. A když pak cítíme, že on jde s námi v dobrých i ve zlých časech. A navíc: Bůh nás provází svým požehnáním.Provází nás jím každým dnem. V našich kostelech slýcháme často tzv. áronské požehnání:

„Hospodin tě požehná a ochrání tě.
Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář a bude ti milostiv.
Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“

Věřím, že takto bude Bůh v novém roce žehnat i vám všem. Ze srce vám to přeji.